Inspirací pro tento příspěvek mi bylo pročítání si klasického kanonického díla japonské kultury, morálního kodexu pro začínající válečníky od Tairy Šigesukeho, Bušidó – Cesta samuraje. Na první pohled se může zdát, že cca 300 let stará učebnice pro ozbrojené hrdlořezy slouží pouze jako historické svědectví. Nicméně jsem učinil jednoduchý experiment a nahradil klíčová slova z předmluvy soudobými ekvivalenty tak, aby text odpovídal jakémusi pomyslnému kodexu pro začínající obchodníky. 

Můžete si text přečíst čistě jen pro pobavení jako takovou hru se slovy, ale já bych Vám i rád ukázal, že při vhodném čtení může podobná kniha dobře posloužit jako učebnice loajality, cti a profesionality, tedy vlastností jednak bytostně vlastních současným japonským pracujícím, zároveň zcela jistě se hodících každému ambicióznímu obchodníkovi i u nás. Doporučuji přečíst nejprve původní text (červeně) a poté mou úpravu pro začínající obchodníky (modře v závorkách). 

Hlavním cílem v životě (kariéře) člověka, jenž se považuje za válečníka (obchodníka), by měla být neustálá myšlenka na smrt (vyhazov), přítomná v mysli dnem i nocí, od počátku roku až k jeho konci.

Pokud jsi schopen v každé situaci myslet na smrt (vyhazov), pak jistým způsobem naplňuješ cesty věrnosti a všedních povinností vůči své rodině i svému pánovi (firmě i svému šéfovi). Stejně tak ti bude umožněno vyhnout se myriádám neštěstí a pohrom, budeš fyzicky zdatný a zdravý, a navíc můžeš očekávat dlouhý (profesní) život. Upevní se také tvůj charakter a poroste hodnota tvé osobnosti.

Veškerý lidský (profesní) život je vlastně totožný s večerní rosou a ranním mrazem, přičemž je brán jako cosi velmi křehkého a pomíjivého. A pokud se toto přirovnání dá spojit s (profesními) životy obyčejných lidí, pak lze říci, že život válečníků (obchodníků) je ještě křehčí a riskantnější a jeho existence mnohdy bývá i záležitostí pouhého okamžiku.

V případě, že lidé vezmou za své přesvědčení o dlouhém (profesním) životě bez možnosti předčasné smrti (náhlého vyhazovu), pak kdykoliv může přijít něco neočekávaného i navzdory jejich jistotě, že budou věčně vykonávat svoji práci a starat se o svoji rodinu (firmu). Kdykoliv pak mohou propadnout a zklamat při výkonu práce, a stejně tak i v péči o své rodiče (nadřízené).

Když ovšem zjistíš, že si životem (zaměstnáním) na tomto světě nemůžeš být jistý ani na krátký okamžik, pak každodenní přijmutí rozkazu od pána (šéfa) či každý pohled na tvé rodiče (nadřízené) ti vždy připomene, že tato chvíle může být tou poslední. Tím pádem není možné, aby se z tebe stal člověk nepozorný a lhostejný, jak vůči pánovi (šéfovi) tak i rodičům (své firmě). A to je to, co nazývám naplněním cesty věrnosti a všedních povinností, zatímco myšlenka na smrt (vyhazov) by měla být stále s tebou.

V případě, že jsi schopen na smrt (vyhazov) zapomenout a stát se lhostejným vůči lidem, nemůžeš být ani obezřetným vůči záležitostem všedního života. Kdykoliv pak můžeš říci něco nevhodného cizímu člověku, a dostat se tak do hádky, nebo můžeš bojovat za věc, kterou je lépe ignorovat, a dostat se tak do sporu. Můžeš se i potulovat po místech, která ti nejsou určena, prodírat se zde davy lidí a narazit na nějakého hlupáka, jenž tě zatáhne do zbytečných potíží. Stejně tak můžeš ztratit vlastní život (zaměstnání), přivodit špatnou pověst svému pánovi (šéfovi) nebo ublížit svým rodičům (své firmě). Všechny tyto problémy plynou z nepozornosti a ignorování myšlenky na smrt (vyhazov).

(použit text z českého překladu Barbory Matoškové – Bušidó – Cesta samuraje, 2002, Temple)